Nezařazené
Zobrazen jediný výsledek
Zobrazen jediný výsledek
Výtvarná práce na Labyrintu se sešla s mým onemocněním rakovinou před osmi lety. Uvědomil jsem si s plnou naléhavostí svoji smrtelnost. Práce na Labyrintu pro mě byla arteterapií. Jan Amos Komenský Labyrint světa a ráj srdce napsal roku 1623 v jednom z nejtěžších období svého života. Po bitvě na Bílé hoře se schovával před zatčením na panství Žerotínů v Brandýse nad Orlicí. V Přerově v té době zemřela na mor jeho milovaná žena Magdalena a dva synkové. Stav tehdejší společnosti popsal básnickým jazykem v Labyrintu a naději pro další život nacházel ve víře. Jeho literární a filozofické dílo je i po 400 letech podivuhodně aktuální.
V mém výtvarném řešení prochází Labyrintem světa řeka času, která se nakonec ve vodopádech přelévá do ráje… Ráj v mém podání je metaforou, popustil jsem uzdu imaginaci, vytvářel jsem nespočet rajských zvířat a fantazijních objektů symbolizujících vše co mám rád. Literaturu, výtvarné umění, hudbu, tanec, ale i rajské radovánky inspirované Zahradou rajských rozkoší Hieronyma Bosche. Ráj vnímám jako krásu a harmonii oproti Labyrintu světa, ve kterém poutník nachází zejména strasti a nepravosti.
Uvědomuji si jistou paralelu mezi mým psychickým stavem v době akutního ohrožení života nemocí, s nesouměřitelně těžší s tehdejší situací J.A. Komenského, když psal Labyrint a současnou válečnou krizí na Ukrajině. Válka ukazuje zranitelnost naší civilizace, kterou znejisťuje nejen současná hrozba jaderného konfliktu, ale i pandemie covidu ukázala, jak nebezpečné mohou být biologické zbraně.
V devadesátých letech jsem pracoval jako terapeut v Krizovém centru RIAPS. Tam jsme říkali klientům v životní krizi, že v čínštině je pro slovo krize a pro výraz nová cesta stejný znak. Možná, že i současná krize ukáže lidstvu novou cestu? Nacházím naději v tom, že to, co jsem mnohokrát v životě pokládal za smůlu a nepřízeň osudu, se nakonec ukázalo jako něco, co mi v životě velmi pomohlo. To platí i o mé nemoci, která mi byla dobrou průvodkyní při meditacích, inspirací při tvůrčí práci Labyrintu a také nasměrovala můj život k víře.
V RIAPS jsem se také potkal s Petrou Třešňákovou, která tam pracovala jako terapeutka. Rodinně se přátelíme dodnes. Moje rozhodnutí, podpořit prací na kalendáři projekt výstavby domu pro lidi s poruchou autistického spektra, bylo podníceno právě zkušeností s tím, jak náročná je péče o Dorku pro Petru, Petra a mnoho dalších rodin s podobně hendikepovanými dětmi.